Proč má video na tréninku smysl?

Když jsem kladl otázku v titulku, neměl jsem na mysli videokameru a natáčení scének. Toho se účastníci školení většinou děsí. Video je synonymum pro zesměšnění se před kolektivem. O tom proč to tak je, můžeme probrat jindy.

Mám na mysli zapojení videa , přesněji výukových filmů do programu školení. Na kurzech se mi totiž velmi osvědčují. V zásadě se snažím každý tréninkový den zařadit do programu promítnutí jednoho výukového filmu. V čem spočívá jejich přínos?

Představte si cíl zadavatele školení, například obchodní firmy, které zní: „Vysvětlete prodavačům, aby se věnovali zákazníkům, kteří přijdou na prodejnu a nevyřizovaly administrativu na počítači."

Takové zadání může lektor uchopit několika způsoby. První možnost je výklad a během školení lektor zdůrazní, jak se má prodavač chovat a jak nemá (po pravdě, kdo je na něčí poučování zvědavý?). Druhá varianta je, že lektor pojme zadání interaktivně. Skupině účastníků klade otázky – jakou obsluhu si přejí klienti? Jak by se měl chovat prodavač, když do prodejny přijde klient? Vyšší verze interaktivity je rozdělit zpracování odpovědí na tyto otázky do malých skupin. To jistě má smysl.

Vyplatilo se mi použít třetí cestu. Pustím výukové video. Využívám videofilmy natočené společností Everesta (nemohu zamlčet, že jsem se svého času přičinil o jejich vznik). K tématu „obsluha na prodejně", které tu popisuji, je dobrý videofilmu Jednání se zákazníkem pro skladníky (z jiného úhlu pohledu na práci prodavače též Profesionální obsluha v prodejně). V obou snímcích jev krátkých klipových scénkách názorně sehráno, jak by měl prodejce s klientem jednat, aby to nebylo málo vstřícné ale ani moc. Prostě tak akorát. Profi herci, vypointované dialogy. Ukázka dobré i špatné praxe. Okořeněno českým humorem.

Za 15 minut jsou hlavní myšlenky k obsluhování zákazníků na prodejně jasně sděleny a hlavně názorně předvedeny. O některých situacích z filmu si pak s účastníky povídáme. Třeba o tom, co se dělo „když vešel zákazník" nebo „proč má zákazník pocit, že mu prodavač nechce nic prodat?".

Vlastně jako nejtěžší a nejcitlivější bod se ukázalo to, když film není přímo z „branže" účastníků školení. Mívali pocit, že se jich to netýká. Možná proto se videofilmy tolik nepoužívají. Musel by být pro každou branži jiný. Musel? Nikoliv. Obdobné situace nastávají všude. Neochotný prodavač může být jak ve velkoobchodu s elektro zbožím, tak v prodejně autodílů nebo stavebnin.

Ukázalo se, že má smysl pustit video, i když je z jiného oboru. Jen před puštěním filmu věnuji chvíli času tomu, abych vysvětlil, že sice neuvidí na obrazovce svého kolegu od „fochu", ale hrané situace jsou vybrané jako typické z obchodní praxe. Jen kulisy, to je regály se zbožím, se liší.

Je pozitivní, jak prakticky účastníci situace z videa berou.

INFORMACE

• Autor:

  Ing. Dušan Jílek

• Publikováno:

  25.1.2016

• Název:

  Proč má video na tréninku smysl

• Shlédnuto:

  1077