Být manažerem jako druhé řemeslo

Být manažerem jako druhé řemeslo

V pracovní kariéře přirozeně přijde moment, kdy se z člověka-specialisty stane vedoucí, manažer. Jako odborník ve své profesi je výborný a když vedení firmy řeší otázku, kdo má tým vést, padá volba na někoho, kdo dané problematice rozumí.

Volba padá na spolehlivého odborníka

Vedoucím se tak stává ten pracovník, který věci velmi dobře rozumí a je na něj spolehnutí. Rozumět oboru je tím důležitější, čím blíž výrobnímu (výkonnému či tvůrčímu) procesu se nacházíme. Na dílně zaměstnanci nepotřebují akademika s titulem, ale někoho, kdo ví, jak výrobek vzniká. Nebo jak se programuje, jak se vaří atd.

Je zde jedno ALE. Když člověk převezme zodpovědnost za výsledek týmu (dílny, oddělení, pobočky, prodejny), najednou potřebuje i další než jen odborné kvality.

Být manažerem znamená zvládnout druhé řemeslo.

Řemeslo vedení a práce s lidmi. Vedoucímu už nestačí jen být odborníkem ve svém oboru. Musí začít svůj tým řídit. Určovat cíle a hodnotit jejich splnění. Plánovat čas. Rozdělovat lidem úkoly a kontrolovat je. Motivovat. Vytýkat. Naslouchat a hovořit s lidmi. A mnoho dalšího.

K tomu všemu však vedoucí zrozený z odborníka často nedostane odpovídající přípravu. Zatímco svůj obor studoval a učil se několik let, vedoucím se stane přes noc a bez škol.

Sbírání manažerských zkušeností: nutně formou pokus-omyl?

Manažer, vedoucí, který právě postoupil do své nové role sbírá zkušenosti velmi obvyklým způsobem pokusu a omylu. Fakticky experimentuje na živých lidech. Na rozdíl od lékařů to naštěstí nemá fatální následky, nedochází na přímých ztrátách na životech.

Pokud by šlo o oborovou odbornost, žádná firma by nedopustila, aby se její zaměstnanci učili pracovat s drahými technologiemi experimentováním. A přece pro práci vedoucích se to do jisté míry toleruje.

Předpokládá se, že to vybraný kandidát zvládne. Přece není „nováček". Vždyť už v oboru dělá nějakou dobu. Jen možná s úctou k délce praxe se zapomene, že v oboru „řízení lidí" je právě jmenovaný člověk opravdu jednoduše nováček. Ať mu je třicet, čtyřicet nebo padesát let.

Nezaměňovat odbornost v oboru s odborností vedoucího

Zde je skryt ďábel tohoto uvažování – mícháme dohromady dvě řemesla. Odborné schopnosti mají vyvážit nebo i nahradit nezkušenost manažerskou.

„Chlapi mu věří. Má u nich respekt. Bude jim umět poradit. A navíc ho jen tak neoblafnou."

Kdo by s takovou argumentací nesouhlasil? Pořád se bavíme o našem novém vedoucím jako o specialistovi na svůj obor. Zde ale často úvaha o možném nutném vzdělávání končí, a specialista v oboru automaticky získává „licenci" na vedení a řízení lidí.

Často to vyjde. Pokud už předtím prokázal schopnost řešit problémy, rozhodovat a vzít na sebe odpovědnost pak to bude i v nové roli dobře fungovat.

Nevyučeného ke stroji nepustíme, do řízení lidí ano?

Pokud ale odborník ve své nové - manažerské - roli tápe a hledá se, znamená to zátěž pro firmu v různých podobách. Vznikají nedorozumění, vázne komunikace. Není jasné, co kdo má dělat. Objevují se konflikty a spory mezi lidmi. Nikdo je neřeší a nerozhoduje. Přenáší se do výroby, vznikají obtíže při plnění zakázek. Lidé dotčeného týmu chtějí přejít jinam nebo úplně odejít.

Postupně to naruší spokojenost klientů a obchodních partnerů a do situace se musí vložit nejvyšší management nebo majitel. V této fázi přichází na to, že tady jde o zvládnutí druhého MANAŽERSKÉHO řemesla.

Nikdo učený z nebe nespadl. Sám si své začátky jako vedoucí dobře pamatuji. Škola života, jak se říká. Pokud chcete „učednické manažerské roky" co nejlépe přestát, podpořte je alespoň základním manažerským kurzem.

Podívejte se třeba na Manažerské desatero, které pokrývá deset rozhodujících oblastí práce manažera.

Být manažerem je krásné řemeslo. Přeji vám v něm mnoho úspěchů!

Dušan Jílek

INFORMACE

  • Autor:

    Ing. Dušan Jílek
  • Publikováno:

    22.1.2017
  • Název:

    Být manažerem jako druhé řemeslo
  • Shlédnuto:

    122

© All rights reserved Dušan Jílek

Icons made by Freepik from www.flaticon.com